Ztělesněním všeho zla, utrpění a ukrutnosti byli pro naše předky po staletí osmanští Turci. V letech 1299 až 1300 nastupuje kmenový vůdce Osman I. k samostatné vládě jako pán jednoho z deseti státečků vzniklých na půdě rozpadlého seldžuckého impéria. Již v červenci 1301 porážejí jeho lidé poprvé byzantskou armádu blízko Nikomédie, dnešního Izmitu. O padesát let později se pevně uchytili na evropské straně Dardanel. Tři nadcházející století se odehrají ve znamení jejich expanze.
Obsah článku
Osmanská říše: Tři století výbojů
Říše osmanských Turků se na konci 13. století rozkládala v Anatolii a podle prvního vládce Osmana se nazývala také osmanskou říší. Záhy po svém vzniku se začala rozšiřovat na úkor sousedů a do konce 14. století sahala od Eufratu až po Dunaj.
Cesta na západ
Od dobytí Cařihradu v roce 1453 a vyvrácení Byzance začali Turci upírat svůj zrak i na západ, dál do Evropy. Roku 1521 dobyli Bělehrad a střední Evropa včetně našich zemí poprvé pocítila bezprostřední hrůzu z Turků. Jak se ukázalo, nebyly to obavy zbytečné.
Roku 1526 porazila turecká vojska u Moháče českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, který zde padl a Turkům se otevřela cesta do Uher. Roku 1529 už stáli před Vídní a třebaže ji nedobyli, strach zůstal.
Od roku 1541 sídlil osmanský paša v Budíně a jeho svrchovanost zasahovala až na jih dnešního Slovenska. Současníkům se zdálo, že sultánovu moc v Evropě nelze zlomit nástroji, které by pocházely z tohoto světa.
Z českých zemí byla v ohrožení zejména Morava. Sousedila na východě s Uhrami, jejichž podstatná část včetně Budína byla v roce 1541 připojena k Osmanské říši. Moravané se proto na boji s Turky aktivně podíleli, a to jak finančně, tak vysíláním vojenské hotovosti do bojových akcí.
Mírové smlouvy moc nepomohly
Roku 1568 bylo turecké nebezpečí ve střední Evropě načas zažehnáno mírovými smlouvami Habsburků s tureckým sultánem, které potvrzovaly osmanskou nadvládu nad většinou Uher.
- Významné bylo i vítězství evropských mocností nad Turky v bitvě u Lepanta ve Středomoří v roce 1571.
- Klid zbraní mezi Habsburky a Osmany zavládl v roce 1606, kdy byl uzavřen půlstoletí trvající mír.
Turci na Moravě
Počátkem devadesátých let ale vypukla nová válka s Turky. Tentokrát se dokonce Tataři bojující na jejich straně dostali Hrozenkovským průsmykem z Uher až na Moravu a dříve, než byli zahnáni a pobiti moravskou zemskou hotovostí, poplenili území až po Uherský Brod.
Po skončení třicetileté války se však vztahy opět vyostřily a v roce 1663 vyhlásili Turci císaři válku. Vydali se směrem k Vídni a české země se opět ocitly v nebezpečí. V září byly dobyty Nové Zámky a zpráva o tom způsobila na Moravě, ale i ve Slezsku paniku. Zatímco Slezsko zůstalo nakonec uchráněno, hůř na tom byla jihovýchodní Morava. Při opakovaných vpádech Turci zpustošili Podyjí a Pomoraví, Hradišťsko a Valašsko. Škody na majetku byly odhadovány na miliony zlatých, počet odvlečených zajatců až na čtyřicet tisíc.
Obrat a rozhodující bitva
Vítězství císařské armády v roce 1664 u sv. Gotharda na řece Rábu sice přineslo načas příměří, Turci si ale území v Uhrách a na Slovensku podrželi. Situaci navíc zkomplikovalo protihabsburské povstání Uhrů pod vedením Imricha Tökölyho, který se stal spojencem Turků.
- V roce 1683 se Turci znovu rozhodli dobýt Vídeň. To se jim ale stalo osudným. Po mnohatýdenním obléhání města byli rakouským vojskem za pomoci armády polského krále Jana Sobieského poraženi. Situace se začala měnit.
- O rok později uzavřel císař Leopold I. spolu s Polskem, Benátkami a papežem tzv. Svatou ligu proti Turkům a začal konečný boj.
- K rozhodující bitvě došlo v roce 1697 u Zenty nedaleko Bělehradu, kde císařská vojska pod velením Evžena Savojského nad Turky zvítězila.
Po dlouhých jednáních byl 26. ledna 1699 uzavřen mezi Osmanskou říší a Svatou ligou v Sremských Karlovcích mír, kterým nejenže získalo Rakousko zpět Uhry, ale který přinesl střední Evropě definitivní konec strachu z tureckého nebezpečí.
Ilustrační foto: freeimages.com
Zdroj: S využitím archivu aut.
