Návštěvníkům z České republiky se v Maďarsku nakupuje příjemně. Obchodní síť je Maďarsku stejně hustá jako v Česku, co se velkých obchodů týká, setká se český turista se známými obchodními domy. Většina prodejen je samoobslužná, takže odpadají jazykové bariéry. Cenovky jsou sice ve forintech, ale kurs je tak „sympatický“, že umožňuje snadný orientační přepočet na koruny. Ceny jsou stejné jako u nás, plus mínus. Sortiment bohatší a kvalita určitého zboží lepší. 

Maďarská móda: Stále pár kroků před naší

Jestliže v Maďarsku chceme spíš nakupovat, než poznávat pamětihodnosti, móda je báječnou komoditou.

Ať si čeští obchodníci říkají co chtějí, nabídka módy v Česku za Maďarskem stále silně pokulhává. Jestliže u nás vypadá většina módního zboží, jak kdyby pocházela z jedné (asijské) výrobny a lišila se počtem nul na cenovce, v Maďarsku je to jinak. Obléknou se tam lidé, kteří mají rádi styly. Týká se to dámské i pánské módy.

Foto: Obchodní centrum v Békéscsabě

V Maďarsku se stále ještě „hraje“ na nabídku ve výkladních skříních a stává se, že by si zákazník rád koupil koupil doslova všechno, co je na figuríně.

  • Nabídka módy pro slečny je jiná než pro mladé ženy, ale i jiná než pro odrostlé děti.
  • Ženy středního věku se obléknou jinak než mladice, ale také jinak než ženy v letech.
  • Nabídka je pro dámy tenké, ale i pro ty, kterým příroda nedělila pěkných pár kilo navíc.

Po svém se obléknou i muži: klasičtí elegáni, „pankáči“, motorkáři, ale také kelvini, rastafariáni, hipíci nebo hajduši. Materiály, o kterých se nám jen sní: vlna, skutečná bavlna, hedvábí… Maďarsko módu umí.

Potraviny: Značky nekupovat

Druhou komoditou, kterou se pro druhovou pestrost, kvalitu a příjemnou cenu vyplatí v Maďarsku kupovat, jsou potraviny. Ale pozor. Malá lekce stojí za zapamatování. Naprosto nemá cenu kupovat tak zvaně značkové potraviny. Tím je myšlena třeba pravá čabajka z Gyuly (ta s těmi prstýnky v barvě národní vlajky), uherák, víceputnové tokajské nebo bikavér. Ty je totiž možno koupit i u nás za přibližně stejnou cenu.

Při nákupech v Maďarsku je vhodné zaměřit se na místní produkty.

Klobásy? Ano. Jakékoliv, kromě těch, které jsou syrové – určené k domácí tepelné úpravě. Prostě všechny uzené klobásy, které si kupují domorodci, stojí za nákup („akční ceny začínají i na 900 forintech). Co je nutné – po příjezdu domů klobásy zavěsíme na větraném místě – v paneláku stačí horní díl spížní skříně – kde je větrací okénko. Po vyschnutí (od jednoho měsíce dál, pokud se vydrží), jsou všechny maďarské klobásy přímo exkluzívní a nesrovnatelné s čímkoliv, co je na českém trhu. Je to mnohokrát vyzkoušeno.

Další doporučené zboží

  • Paprika sladká, paprika štiplavá.
  • Paprikové pasty.
  • Nakládané papriky (alma a podobně).
  • Tresti do sladkého pečiva.
  • Koření.
  • Trvanlivé uzenářské výrobky.

Co si koupit k okamžité spotřebě

  • Zakysaná smetana (na svačinu místo jogurtu).
  • Jogurt farmářský.
  • Hurky – „jitrnice“ různých chutí.
  • Kremeše, kremeše, kremeše.
  • Dort Doboš a jiné cukrářské výrobky, které budou vypadat „cize“. Tedy ne takové, na jaké jsme zvyklá všude po zglobalizované Evropě (i ty jsou v nabídce).
  • Víno, víno, víno – a to pokud možno místní, čepované v nálevnách značených pouze „Bor“.
  • Cokoliv, co vypadá jinak, než unifikované výrobky z EU – i volba naslepo bývá dobrá.

 

Na nákupy do Maďarska, dlouholetá tradice

Do Maďarska se na nákupy jezdilo už v dobách totalitní nesvobody. Ale nebylo to pro čabajku či uherák, které se ostatně mohly v omezeném množství dovézt legálně. Byla to především móda, pro kterou se jezdilo, a pak doslova „pašovalo“ do Československa. Dnes to zní neuvěřitelně, ale ani ze socialistického Maďarska (i jiných zemí socialistického bloku) si občan ČSSR nesměl přivézt ani kousek oblečen či obuv.

Ovšem Maďarsko, to bylo co se módy týká „poloviční Západ“. Tak pěkné, kvalitní a módní věci se u nás ani neviděly, natož aby se daly koupit. Na nákupy do Maďarska jezdily celé kolektivy nebo rodiny. Výhodou bylo mít za parťáka někoho velmi hubeného. Takový „hubeňour“ pak hranici přejížděl oblečen do pěti mohérových svetrů, pod nimi čtyři značková trika, na sobě troje originál americké džínsy…

Na hranicích byla celní a pasová kontrola, celník mohl přikázat vysypat třeba všechna zavazadla z auta nebo autobusu. A co bylo zakázáno, skončilo u celníků. Dlužno připomenout, že celníci na hranici Maďarsko – ČSSR byli „slepí a hluší“ – většinou.

Foto: Obchodní centrum v Békéscsabě (jez)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.